Jan Šlechta
Dungeons and Dragons je víc než jen fenomén. Tato hra má na svém kontě nespočetné množství příruček, fantasy románů, komiksů, dva celovečerní filmy a pár kousků reklamního oblečení. V USA se říká, že o Forgotten Realms bylo napsáno více knih než o některých zemích třetího světa. Také se tam říká, že každý, kdo Dungeons and Dragons zkusí, propadne strašlivým démonům a po smrti nenávratně skončí v pekle. Já bych ovšem dodal, že je jen na vás, jestli to risknete.
Sto roků samoty
Historie Dungeons and Dragons (dále jen DnD) se začala psát v roce 1974, když Gary Gygax a uskupení TSR mohlo vydat další taktickou stolní hru a vydělat si na pár měsíců skromného živobytí. Ale oni řekli ne. A udělali dobře, protože místo sté varianty na šachy ve středověkém hávu vydali první edici Dungeons and Dragons.
DnD se ve svých počátcích nepodobalo RPG tak, jak je známe dnes. Gary Gygax a Dave Anderson byli zaměřením hráči taktických stolních her a DnD pojali spíše jako deskovku s nádechem fantasy hrdinství. Kvalitních projektů měli ve své firmě spousty (např. Chainmail, Don’t Give Up the Ship! nebo Blackmoor), přesto však tento záměr slavil úspěchy. DnD dávala svým hráčům nezaměnitelný pocit, že opravdu „jsou“ bystrými čaroději a chrabrými válečníky, který žádná jiná deskovka nemohla nahradit.
I tak byly ovšem začátky DnD velmi těžké. První pravidla obsahovala spoustu nelogičností a celkově vypadala, jakoby autor vlastně ani nevěděl, co chtěl napsat. Prodávala se ve třech útlých sešitech A5 a tvrdila o sobě, že jsou „pravidly pro středověké válečné fantasy hry s tužkou a papírem a figurkami.“ Dungeons and Dragons si ale své příznivce navzdory zlému osudu stejně našlo a drobná firmička Tactical Studies Rules nestačila tisknout další kusy.
Brzy se však jakoby odnikud vynořilo nezanedbatelné množství sociálních kritiků, politiků, náboženských vůdců a jiných samorostlých morálních barometrů, kteří DnD de facto prohlásili za náborovou kancelář satanovu. Tehdejší lovci čarodějnic používali rétoriku nápadně podobnou té, kterou se dnes ohání kritici počítačových her a Harryho Pottera. Pokud chcete nasát dobovou atmosféru, přečtěte si knihu Mazes & Monsters nebo se spolu s kamarády zasmějte u stejnojmenného filmu s mladým Tomem Hanksem v hlavní roli.
Ohlas DnD v USA byl ale tak velký, že každý ho buď zkusil na vlastní kůži, nebo přinejmenším někoho takového znal. Herní systém šel stále dál a v roce 1978 se vynořila další verze DnD nazývaná Advanced Dungeons and Dragons. Podle této RPG bylo naprogramováno množství úspěšných počítačových her, např. Baldur‘s Gate.
Mechanismus trhu však pracuje neúprosně a vedle DnD se objevily i další RPG. Největší konkurencí mu dodnes zůstává World of Darkness a jeho nejprodávanější kniha Vampire: the Masquerade (tato verze už je sice pár let pasé, ale vzhledem k tomu, že jméno hry autory napadlo při sledování projevu Václava Havla, nemohl jsem si ji odpustit). Konkurence tvůrce hry donutila vrátit se k původnímu názvu a napsat další verzi pravidel DnD Third edition, která byla v roce 2003 opravena na DnD 3.5 edition. Můžeme si být jisti, že nové edice se nějaký ten pátek nedočkáme, takže stojí za to kouknout se téhle na zoubek.
Vezmi černou slepici,
píše klasik novodobé fantasy Andrzej Pilipiuk. V DnD se podle jeho návodu můžete zařídit nebo si udělat vlastní čarodějný recept. V DnD smíte totiž úplně cokoliv, pravidla tu nejsou od toho, aby vás omezovala, ale aby dávala hře další rozměr. Teoretici sice tvrdí cosi o vysoké míře hrdinskosti, ale věřte teoretikům. Podle mě si v DnD můžete bez obav zahrát jakéhokoli dobrodruha, i kdyby to měl být jenom usmolený pasáček prasat nebo obecní blázen.
Mimoto bych se měl zmínit o tom, že DnD používá širokou škálu kostek, od klasických šestistěnných po dvanácti a dvacetistěnné. Nejčastěji si v něm ovšem házíte právě dvacetistěnnou kostkou, protože DnD je zařazeno do marketingové škatulky d20 System.
Těžko hledat jiné RPG, které by bylo stejně variabilní jako DnD. Ačkoli Příručka hráče společně s Příručkou pána jeskyně a Bestiářem ke hraní bohatě postačují, tak ke každému pravidlu existuje alespoň jedna alternativa. Nelíbí se vám přílišný růst životů? Nevadí, používejte místo nich staminu a vaše postava bude hned o něco realističtější. Chcete, aby si váš kouzelník mohl volněji vybírat a volit kouzla? Tak právě pro vás jsou určeny body kouzel, které až na jistou odlišnost fungují na obdobném principu jako magy v Dračím doupěti. Tyto a podobné úpravy lze sehnat převážně v rozšiřující příručce zvané Unearthed Arcana.
Přesto ale v Příručce hráče naleznete jakousi „směsku“ pravidel, která jsou z hlediska tvůrců hry ta nejpoužitelnější a nejvhodnější pro většinu hráčů. DnD je systémem archetypálním, ale snaží se kompenzovat všechny nedostatky, které takové systémy obvykle obsahují. Pokusím se vám nastínit způsob tvorby postavy a sami uvidíte.
Každý dobrodruh má určité vrozené předpoklady neboli atributy. Jedná se o sílu, obratnost, odolnost, inteligenci, charismu a moudrost. K tomu, aby se mohl vydat do jeskyně, potřebuje také nějaké znalosti a dovednosti, které vymezuje jeho povolání: barbar, bard, klerik, druid, bojovník, mnich, paladin, hraničář, zloděj, kouzelník, čaroděj; a jeho rasa: člověk, trpaslík, elf, gnóm, půlork, půlelf nebo půlčík (o slovo hobit vedla už firma TSR neúspěšný soudní spor s Tolkienovými dědici). Každé povolání určuje, jaké schopnosti a jaký růst životů vaší postavě náleží. Nemusíte se ovšem bát, že by vás jednotlivé archetypy nějakým způsobem svazovaly; i kouzelník se může naučit zacházet s obouručním mečem a plátovou zbrojí. Vše ale funguje přesně jako v životě: když investujete svůj čas do tréninku se zbraní, budete za ostatními čaroději zaostávat v sesílání kouzel. A pokud vám ani jeden z archetypů z příručky nesedne, nemusíte zoufat. Zejména na internetu nebo v magazínu The Dragon lze nalézt stovky a možná i tisíce dalších.
Až zjistíte, co všechno váš hrdina umí, budete ho potřebovat něčím vybavit. Nabízí se vám nepřeberné množství zbraní včetně katan, mušket a rychlopalných kuší (ty si ale tvůrci pravidel mohli odpustit). Ke každému kusu výstroje se vztahuje obrázek a stručný popis, protože jestli nemáte ucházející historický přehled, tak všechny znát rozhodně nebudete.
Nyní si můžete zamnout ruce a vyrazit s hrdinou do boje, ve kterém stříká krev a sličné panny omdlévají zděšením. Soubojový systém je v DnD řešen velmi realistickým způsobem, ke kterému nezbytně potřebujete několik figurek a čtverečkovaný papír. Nejdůležitějším rozdílem oproti bývalému AD&D jsou tzv. attacks of opportunity. Jedná se o zcela převratný prvek, který mimo jiné zabraňuje tomu, aby vaši soupeři beztrestně pili lektvary, zatímco vy do nich sekáte obouručním mečem.
Nad Tatrou sa blýská…
Jestli se mi vás o kvalitách Dungeons and Dragons podařilo přesvědčit a v hlavách se vám už rýsuje váš fantasy svět plný rytířů v blyštivém brnění a prohnaných goblinů, možná byste rádi slyšeli o Open Gaming Licence. Tenhle právní dokument vám totiž zaručuje beztrestnost, když napíšete k DnD nějakou rozšiřující příručku (třeba svět nebo jeskyni) a komerčně ji vydáte. Otázkou samozřejmě zůstává, kdo by si ji u nás koupil (zdravý rozum mi říká, že nikdo), nicméně vám v tom principielně nic nebrání.
Pokud však na vymýšlení vlastního světa nemáte nervy, můžete zůstat klidní, protože oficiální produkce vám nabízí nepřeberné množství kvalitních titulů. Ze světů stojí za to Forgotten Realms, Ravenloft, Darksun či Eberron, z dobrodružství mohu doporučit tažení zasazené do Ravenloftu týkající se období Velké konjunkce. Mezi příručkami se nacházejí i oddechové tituly jako Book of Vile Darkness nebo Book of Erotic Fantasy. Doufám ale, že vám už bylo osmnáct, a jestli ne, tak buď zapomeňte, že jsem předchozí větu napsal, nebo ji nedávejte číst svým rodičům.
Těžko je na tom širém světě člověku samotnému. K tomu, abyste s DnD mohli začít, potřebujete pár kamarádů. K jejich získání vám budiž nápomocny dobré přesvědčovací schopnosti, tento článek a vůle boží. Můžete ovšem mít to štěstí a připojit se k již zavedené družince. Např. pražské sdružení Prague by Night, které sice hraje RPG odlišného rázu než DnD, vámi rozhodně nepohrdne, a rozpisy jeho volného hraní bývají na klubových stránkách www.vampire.cz. Když už jsme u internetových adres, tak přihodím dvě další. Na první www.wizards.com můžete nalézt volně stažitelné materiály v angličtině a na www.rpgforum.cz se dá stáhnout spousta užitečných textů a, světe div se, všechny jsou v našem mateřském jazyce.
…a hromy divo bijú
Padat volným pádem z desátého patra není příjemná věc. Člověk si v lepším případě zlomí pár kostí a v horším už to nerozchodí vůbec. Pokud však chcete něco takého podniknout, mám pro vás naprosto bezchybné řešení. Staňte se půlorkem válečníkem. Ti se po takovém volném pádu otřepou a k večeři si pro lepší náladu ještě osmahnou pár skřetů.
Na tomto příkladě jsem chtěl ukázat, že i hra jako DnD má své chyby. Nárůst životů je v ní jednak příliš velký, a druhak se u kouzelníka a barbara dramaticky liší. To, co jednoho z nich sotva škrábne, druhého zabije. I v českém Dračím doupěti je tato situace ošetřena lépe.
Další nevýhoda DnD spočívá v ceně příruček. Češi bohužel zatím zůstávají národem nepříliš majetným a tisíc českých zlaťáků za knížku je pro ně prostě příliš mnoho. Na druhou stranu musím uznat, že příručky jsou opravdu mistrovskými uměleckými díly a určitě vám spousta lidí bude jejich vlastnictví závidět.
A nakonec stojí za zmínku, že všechna pravidla DnD jsou v angličtině. Vy anglicky neumíte? To máte ovšem problém, protože Wizards of the Coast si za autorská práva účtují nekřesťanské peníze, pro které by se je u nás nevyplatilo vydat. Potom vám zbývá jediné, a sice nalézt vhodného kamaráda, který anglicky umí a základy pravidel vám vysvětlí.
Měl jsem sen
V zemích Koruny české se stále najde spousta lidí, kteří za normální zábavu mladých intelektuálů považují pravidelné návštěvy restaurací za účelem vpravit si do krevního oběhu co největší množství alkoholu. Naproti tomu se na hráče RPG dívají skrz prsty a v lepším případě se od nich můžeme dozvědět, že jsme se již flákali dost a mohli bychom začít dělat něco pořádného.
Globalizaci ovšem nezadržíme, a to ani kdybychom před ní zavřeli dveře a zakleli do nich démona strážce z desáté sféry. Jestli patříte mezi diváky hudební televize MTV, tak jste možná stejně jako já nevěřili vlastním očím, když obrazovkou proletěla dvacetistěnná kostka a vzápětí se z reproduktorů ozval hlas amerického rappera. Pesimista by dodal: „A bude hůř,“ já však dodám jen: „Take a look, play the game.“