Krvavé pohraničí je cyklus fantasy příběhů.
A nebo jinak: krvavé pohraničí je cyklus fantasy příběhů, které se odehrávají v místě nazvaném Pohraničí…
(Všimněte si, že se vyhýbám definici krvavé pohraničí je svět, ve kterém… Takovéhle definice nesnáším).
Anebo ještě jinak (znovu, lépe a radostněji): krvavé pohraničí je cyklus fantasy příběhů, které jsem (s jednou nepatrnou výjimkou) napsal já: těmahle rukama, těmito (dvěma) prsty, na téhle klávesnici. Zatím jsem ještě nedosáhl takové proslulosti jako například kolegové Tolkien nebo Sapkowski, aby můj svět začali využívat i jiní autoři.
A jak je to s tou výjimkou: v roce 1999 jsem napsal román nazvaný Voskový obelisk. Nakladatel (Egon Čierny) ho přijal, ale nějak se mu nezdál název. Někdo z Egonova okruhu navrhl „Krvavé pohraničí“ a u toho zůstalo. Nikdy jsem se netajil s tím, že se mi sousloví „krvavé pohraničí“ nelíbí, ale jak šel čas, zvykl jsem si na ně. „Krvavé pohraničí“ se stalo jakousi značkou.
A teď něco konkrétnějšího: pohraničí je (obvykle) území kolem nějaké hranice. V „krvavém pohraničí“ jsou hranice vedeny mezi teritorii lidí, elfů a skřetů. Hranice jsou krvavé, protože se o ně (o jejich udržení, posunutí, překročení) neustále bojuje. Bojují lidé s lidmi, lidé se skřety, lidé s elfy, skřeti se skřety a elfové se skřety, přičemž jednotlivé frakce spolu uzavírají dočasná příměří a aliance. (Všimli jste si možná, že elfové nevedou války s elfy – to je jediná zvláštnůstka ve všeobecném nepřátelství).
Války jsou občas přerušeny krátkodobým mírem, v němž dojde i na (nebojím se to říci naplno) k mezirasovému souznění duší i těl. Proto se v Pohraničí potuluje spousta půlelfů, několik „skutečných“ půlorků, pár stovek tzv. půlorků z Hengerone a jedna jediná míšenka mezi orkem a elfkou. Míšenci to nikdy nemají snadné. Ať je válka nebo mír, nepřijímá je ani jedna strana.
Příběhy z Pohraničí se odehrávají během asi dvacetiletého výseku fiktivního letopočtu. Následnost příběhů je zpřeházená. Cyklus nemá žádnou hlavní postavu, ale je v něm plno důležitých „vedlejších“ postav, které (pokud jsou zrovna naživu) přecházejí z jednoho příběhu do druhého. Hrdinové a hrdinky z Pohraničí se navzájem přátelí, milují i nenávidí, spojují se i zrazují, spí spolu a pak se s křikem rozcházejí. Čas tráví potulkami v neznámých zemích, drancováním starých hrobů, bojem i umíráním.
O reáliích krvavého pohraničí se dočtete v části „Dějepis a zeměpis“, kde jsou výňatky z díla Franka Ormonda, kronikáře. Frank Ormond napsal své spisy již jako starý pán, proto omluvte jistou šroubovanost jeho projevu.
Obsah webové stránky
Na stránce najdete informace, ilustrace, plky a drby týkající se Krvavého pohraničí.
Kromě toho jsou zde také informace (a plky a drby) týkající se dalších mých textů.
V části „něco ke čtení“ najdete (jak jinak) různé plky, drby a názory. A také začátek realistického románu ze současnosti, který (možná) jednou dokončím. Protože moji synové už taky něco napsali, pokusím se je přesvědčit, aby to poskytli k zhlédnutí. Byl bych rád, kdyby se se svou troškou písmenek připojili i moji přátelé – parta z Českých Budějovic, která píše Asterion.
Restart webové stránky
Stránky jsem „trošičku“ zanedbával, ale teď, na sklonku roku 2010, jsem se rozhodl udělat jejich restart. Věci z Pohraničí jsem přeorganizoval do jednoho chlívku a přidal k nim chronologii knížek. Do rubriky Něco ke čtení přibyly dva články. A hlavně: je tady funkce Pokec.
Poděkování
Bez Zbyňka „Gilgalada“ Holuba by tyhle stránky nejen nevznikly, ale zcela jistě by velice rychle zanikly. Takže díky, Zbyňku.
Vladimír „Volodja Bart“ Šlechta